O ramínkách
I použité může být ještě potřebné. Kam se starým oblečením?
Provětrejte svou skříň a zbavte se všeho nepotřebného. Oblečení, které nenosíte, můžete darovat potřebným
Historie vzniku šatních ramínek
Jsou otestována staletími. Přežila královny, prezidenty i podmínky v továrnách. Šatní ramínka za svou dobu působnosti urazila dlouhou cestu.
Původ šatních ramínek se rozdrobil do čtyř překvapivých příběhů
Historie šatních ramínek zatím nebyla souhrnně zpracována. Pojďme se ale podívat na čtyři příběhy, které jejich vývoj provází. Ať už je to čistá pravda, nebo z půlky pohádka, určitě vás rozmanitý původ každodenních pomocníků pobaví.
1) Vynalézavý Thomas Jefferson (1743 - 1826)
Prvním možným otcem dřevěných šatních ramínek byl sám prezident Spojených států, Thomas Jefferson. Ukázal se nejen jako schopný politik, byl také nadšeným vynálezcem. Vedle kalendářních hodin a “schované postele” údajně vymyslel i ramínko na kabát.
Podle manžela jeho vnučky měl Jefferson v šatníku “otáčecí stroj”. Ten se skládal z otočné tyče se čtyřiceti osmi vyčnívajícími pažemi, na které věšel své kabáty a vesty. Podívat se na něj můžete tady dole. Uskladňování oblečení mu zřejmě leželo v hlavě, tak si ho upravil podle svých potřeb.
2) Filuta Stanley Fry z Birminghamu (1840)
Píše se rok 1840 a výrobce sladkostí Stanley Fry z Birminghamu údajně navrhuje královské ramínko The Etron. Má ho vyrábět jako svatební dar královně Viktorii a jejímu snoubenci Albertovi. Původně je prý chtěl obdarovat čokoládovou sochou, ale s tímto nápadem ho předběhl jeho hlavní rival pan Cadbury, kterému už tento nápad schválil Buckinghamský pálac. Pan Fry se nehodlal vzdát. Přišel proto s novým nápadem.
Při výrobě šatního ramínka svou profesi nezapřel. The Etron je pojmenován po tradiční francouzské čokoládě. Jedná se o dřevěné ramínko s karmínově rudým potahem, kostrou vystlanou ovčí vlnou a pozlaceným železným háčkem. Filigránované iniciály Victorie a Alberta dávají světu jasně najevo, kdo je jeho pánem.
Tento skvost si stále můžete prohlédnout v Museum of Coathangers. Jen v poněkud vybledlejším podání.3) Činný student Christoper Cann (1876)
Jako student inženýrství na Bostonské univerzitě si nechává vystavit patent na drátěné ramínko. To věrně připomíná dnešní ramínka na kabáty. Víc nevíme ani my, ani Google, ani jiné zdroje.
4) Duchaplný Albert Parkhouse (1903)
Podle další dostupné verze drátěné ramínko vzniklo v roce 1903 v továrně Timerlake Wire & Novelty Company v Michiganu. Pan Parkhouse už nemohl poslouchat věčné stížnosti kolegů na nedostatek háčků na kabáty. Vzal proto drát, ohnul ho do oválu, oba konce stočil dohromady a vytvořil háček. Svůj vynález si nechal patentovat. Není známo, zda mu jeho výtvor kdy přinesl nějaký zisk.
Další záhadou je povolání pana Parkhouse, podle některých patřil do týmu kreativních pracovníků v továrně na dráty. Ti měli za úkol vymýšlet nové předměty z drátů, stínítka na lampy a ostatní předměty, které by usnadnily život zákazníkům továrny. Podle jiných zdrojů byl pan Parkhouse dělníkem ve výrobě.
Kdy spatřila šatní ramínka světlo světa, zatím s jistotou nevíme
Jedno je ale jasné. Jde o pozoruhodné předměty, jejichž původ se točí kolem královských dvorů, prezidentských ložnic a industriálních továren. Potřebuje je totiž každý. Bez rozdílu v rodokmenu.
Šatní ramínka už od svého vzniku urazila dlouhý kus cesty. Podívejte se, jaká ramínka vyrábíme v Mekku:
